Jak opětně se pan Daniel Herman k funkci dostal

Bylo mi ho až líto, jak se k němu někteří lidé chovají, starému dobráku. Když byly volby do poslanecké sněmovny kandidoval za KDU, ale … zvolen nebyl. A tak se rozhodl kandidovat do Senátu. A snažil se, jak mohl. Výsledek však byl stejný. Senátorem se nestal. Voliči jej nechtěli v Poslanecké sněmovně PČR, ani v Senátu. A právě tento opakovaný projev vůle lidu měl být vzat ústavními činiteli na vědomí a plně respektován. Žádnou další funkcí v republikovém státním mechanismu by neměl pan Daniel Herman získat.

A skutečně nějakou dobu se musel tento pán soustředit pouze na funkci předsedy Sdružení Ackermann – Gemeinde, jíž, samozřejmě „velmi úspěšně“, vykonává několik roků. Místo vděku za to sklízí od některých „nelidů“ jen kritiku. Dokonce někteří z nich svého času tvrdili, že je velmi blízce spřízněn se „sudetoněmeckým landsmanšaftem“ přes mnichovskou Ackermann – Gemeinde. Jako kdyby nevěděli, že mnichovská a pražská AG jsou samostatnými spolky. Že pořádají společné sjezdy, na nichž volí společné spolkové vedení, přece nic neznamená. Důležité je, co si napíši do stanov. I do Bavor si mohl pan Herman zajet. Je tam známou veličinou. Jeho projev, který v r. 2016 pronesl na sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu, jej kvalifikoval do extra ligy sudetomilů. Jeho „vážení krajané“ dovedli ocenit zvlášť vstřícná slova na jejich adresu. Ale nejen oni. Dokonce pan Frank-Walter Steinmeier, prezident Německa, mu udělil vysoké vyznamenání.7 září 2020 Christoph Israng, německý velvyslanec v ČR, předal D. Hermanovi Velký spolkový kříž za zásluhy s hvězdou.

Jistě je zajímavé, že v minulosti Velký spolkový kříž za zásluhy s hvězdou dostali i jiní velikáni. Například někdejší ministr kultury Pavel Tigrid (2000), literát a diplomat Jiří Gruša (2006) nebo Rudolf Jindrák (2014), někdejší velvyslanec v Německu a nynější ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky.

Vysoké uznání se dostalo v roce 2008 také panu Petru Pithartovi, kterému německý spolkový prezident Horst Köhler udělil Velký kříž za zásluhy s hvězdou a šerpou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo. Nejde zapomenout ani na Cyrila Svobodu, jenž též obdržel Velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo.

A tak se pan D. Herman dostal do „vysoké“ společnosti. Tento postup vede i k zapomnění jeho dalšího významného činu – koupi prasečáku v Letech. Ale to je již dávno. Jako ministr kultury ve vládě ČR se zhostil tohoto úkolu, jímž byl pověřen premiérem Sobotkou, výtečně. Ale všichni dobře víme, jak lidé jsou často závistiví. A právě tito na jeho slavný čin nemohou zapomenout. Tvrdí, kromě dalšího, že prasečák koupil za předraženou cenu, snad dokonce téměř dvojnásobnou.

Ale nyní opět ke slavné stránce života pana D. Hermana. Jako dlouholetý osvědčený staviteli mostů a příkladný bojovníka za česko – německé smířeni obdržel na letošním sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu Evropskou cenu Karla IV. Škarohlídové namítají, jak je vůbec možné, že potomci těch, kteří ruku v ruce s německými nacisty nám rozbili republiku a poté spoluvládli v „protektorátu“ tvrdou a krvavou rukou, si přivlastnili jméno Karla IV., o němž je známo, že měl v lásce země Koruny české a český lid. Kdo z nás vůbec ví, že jeho matkou byla Eliška z rodu Přemyslovců?

Samozřejmě  doma, v ČR, byl a je pan Herman hodnocen jinak. Proto ty jeho neúspěchy v dvojích volbách, proto ta delší prodleva, než opět nějakou funkci nabyl. Dalo by se říci, že doma prorokem se nestal a ani jím být nemůže, spíše naopak. Ale přesto, jak dnes můžeme vidět, nějaká dobrá duše se vždy najde, aby pomohla panu D. Hermanovi do křesla. Kdo byl tím dobrákem? No, přece paní Helena Válková z ANO. V současnosti tato dáma, která se již dříve proslavila nejen výrokem, že Čechům se za protektorátu tak moc nestalo, je vládní zmocněnkyní pro lidská práva. Nominaci pana Hermana do funkce člena Rady vlády pro lidská práva navrhla právě ona. A vláda návrh schválila. Nezapomeňme, že v tomto divadélku sehrál svou rozhodující úlohu principál A. Babiš, který se, jak pozorujeme, časem stává stále více „pružnějším“. To mu opět pomohlo při řešení kauzy plukovníka Koudelky z BIS. Jmenovat ho opětně do funkce na další období? To přenechá pan premiér vládě vzešlé z říjnových voleb. Na to, co všechno má pan Koudelka „na svědomí“, je to řešení skutečně velkomyslné.

Máme se od pana Hermana opět na co těšit. „Potěšil“ nás však tím, že se bude věnovat především romské problematice. Zaměří se, podle vlastních slov, však i na pronásledování členů duchovního hnutí Fa-lun-kung a pronásledování křesťanů v Číně. Je nám však velmi líto, že nemluvil o diskriminaci a násilí vůči křesťanům i jinde ve světě, jež v poslední době roste. Vzhledem k tomu, že pan Herman není sinolog, doufáme, že svou pozornost upne i na jiné křesťany, kteří pro svou víru ztrácejí i životy. Z některých statistik se můžeme dozvědět, že v dnešním světě, že právě křesťané patří k těm nejpronásledovanějším. Kvalifikace pan D. Hermana, vystudoval teologii, je pro to jako stvořená. O „zábavě“ migrantů např. ve Francii zapalovat kostely, napadat Židy, kteří zemi z důvodu stále rostoucího nebezpečí opouštějí, a dokonce vraždit učitele a kněze, jsme zatím neslyšeli nic. Že by na ně zcela zapomněl? A co afričtí křesťané a křesťané syrští a další, kteří umírají z důvodu, že muslimští teroristé mají v úmyslu od nich „vyčistit“ území, kde vládnou nebo vládnout chtějí? Asi pro velké starosti s česko-německým smířením na pronásledované křesťany zapomíná. Zatím?

Je zde však ještě jeden problém. Je přece zcela přirozené, že smiřovat se mají především lidé žijící v jednom národním společenství, tedy Češi s Čechy. Náš národ je rozdělený. Po alespoň částečném překonání tohoto stavu, kdy národní jednota se bude obnovovat, je možné začít uvažovat o smiřování s jiným národem, např. Čechů s Němci. Nic nevíme o tom, že by se pan Herman nějak v odstraňování důvodů našeho rozdělení angažoval. Ale nejen to! Svou činností, jak jsme přesvědčen,i přispívá k prohlubování propasti uvnitř našeho národa. A to je velmi špatné…

Lze se však důvodně obávat, že v jakékoliv funkci bude pan Herman zanechávat své těžko smazatelné stopy. Tam, kam šlápne, vše dobré zadusí a růst plevele povzbudí. Jak by bylo od něj šlechetné, kdyby se konečně začal živit vlastní prací „na vlastní noze“ a přestal vyhledávat další a další funkce, zabezpečující mu vysoký životní standard. I v Česko-německém diskusním fóru je pater vyklouz jako doma. Ani zde nejsou ve středu jeho zájmu české národní a státní interesy. Ostatně, jak by také mohly být, když desetiletí o ně nedbá a prosazuje obvykle řešení je poškozující.

Abychom se pana D. Hermana přece jenom zastali, odmítáme tvrzení, ať již to říká kdokoliv, že kozel se stal zahradníkem. Je to jasné i z logického hlediska. Návrh udělat z kozla zahradníka by naše vláda v čele s panem premiérem A. Babišem přece nikdy neodsouhlasila. Nebo že by byla uvedena v omyl?

Ale ať již je tomu jakkoliv, souhrnně můžeme říci, že tento pán není z nás a s námi nikdy nebude. Vezměme tuto skutečnost na vědomí a přestaňme si o něm dělat iluze.

Nebezpečí, které od něj, a podobných lidí, hrozí, nepodceňujme! V současnosti, jak jsme přesvědčeni, jej nemůžeme již jen přehlížet, švejkovat, ale musíme této hrozbě čelit.

Dr. O. Tuleškov